Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jelikož se blíží konec roku a přes Svátky je na metalovém bojišti zpravidla klid, hodí se provést inventuru a nadhodit nějaký ten zajímavý titul, na který se během uplynulých sezón zapomnělo. Jedna z takových zapadlých věcí, jež by si dle mého zasloužila větší pozornost, je i fošna „Degenerate“ od nadějných britských drtičů TRIGGER THE BLOODSHED, takže se tímto pokusím pozdě ale přeci tento rest napravit.
Kapela pohybující se v drsných končinách brutal death / grind core na sebe upozornila již v minulosti, avšak teprve na svém posledním díle dokázala rozehrát v úzkých mantinelech žánru něco víc, než jen jednotvárnou rubanici. Spolu s novým bubeníkem zřejmě přišel do kapely i čerstvý impuls a „Degenerate“ je proti předchozí, vcelku monotónní, a spíše typicky deathmetalové „The Great Depression“ o dost variabilnější. Stále dominuje brutalita, ultra rychlé sypačky a rozzuřeného medvěda připomínající vokál, nově ovšem kapela svůj základní deathgrind šikovně prokládá ne tolik rychlými a rytmicky zajímavějšími motivy, které, aniž by snižovaly celkový odpich, hudbu výrazně oživují.
Během skladeb se aktuálně více mění tempo, vystřídá se poměrně dost riffů, sem tam zapiští i nějaké to sólo a celkově je z tvorby Angličanů cítit snaha posunout se více technickým směrem. TRIGGER THE BLOODSHED jsou nyní na půli cesty mezi zuřivým a technickým death metalem, což je dle mého dokonce ta nejlepší fáze vývoje. Jejich nemilosrdný, ale zároveň přesný a precizně zahraný masakr navíc místy přesahuje do dalších souvisejících subžánrů, takže mohou zaujmout nejen ortodox smrťáky, ale i jiné extrémní muzice holdující publikum.
Ze všech skladeb těžko vybrat tu nejlepší, neboť „Degenerate“ je plošný, kobercový nálet. Pokud bych ovšem přeci jen musel, tak určitě kladiva jménem „Dethrone“,„De-Breed“ nebo „The Soulful Dead“, která vládnou takovou silou, že s přehledem zatlučou do země i takové borce, jakými jsou třeba BENEATH THE MASSACRE nebo DYING FETUS. Á propos tyto dvě zavedené firmy lze použít i jako vhodný příměr k tomu, co vlastně TRIGGER THE BLOODSHED provozují. Starším ročníkům, kterým uvedená jména nic neříkají, pak mohu Angličany popsat jako tvrdší, ostřejší, techničtější verzi deathmetalových praotců CANNIBAL CORPSE.
Album je našlapané, intenzivní, drtivé. Po čtvrté, páté skladbě si možná budete říkat, že by kluci měli trochu zvolnit, ale kdepak. Kapela to drtí po celou dobu do plných. Pouze půlhodinku dlouhá stopáž je ale únosná délka, takže problém s přesycením nehrozí. Plusem je i kvalitní, hutný, ale zároveň i čitelný zvuk, který v daném stylu taktéž nebývá pravidlem. „Degenerate“ je zkrátka brutální, ale ne primitivní a prostě a jednoduše baví. Pokud TRIGGER THE BLOODSHED vydrží nastoupený směr, tak z nich podle mě za krátko bude další respektovaná a kultovní ukrutnost, se kterou se budou poměřovat mladé, začínající kapely. Moc jim k tomu již neschází.
TRIGGER THE BLOODSHED vystihli správný poměr mezi technikou a zuřivostí. „Degenerate“ je nahrávka vražedná, nemilosrdná, ale zároveň i precizně zahraná a nenudící.
Europska odpoved na Beneath The Massacre. Degenerate bavi, a to dost. Posledny album The Great Depression bol tiez masaker, ale nova doska ma skratka, aspon u mna, navrch.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.